ZIMA
Srpen/Pavel Johančík
Jsou místa
kde všechna slova
polibky či gesta
jsou na dně zmrzlá těla velryb
co doufajíc, že doplují
tu v stříbře spí
a čekají
že snad příliš chladné ledy
začnou tát
a pousmáním světla
kameny rozkvétat
Je třeba spolu s nimi tomu věřit
Protože zima
může být dlouhá.
LETNÍ SLUNOVRAT
Srpen/Otokar Březina
Sad modrý dálek jak voní! V taneční hudbě tisíce letů
na hvězdy půlnocí čeká svatební veselí květů.
Nakloň se k růžím! Ať úsměv, motýl vyššího jara, s nich sletí,
vyplašen dotknutím světla z tvých zraků, a na rty usedne ti!
Sad modrý dálek jak voní! V taneční hudbě tisíce letů
na hvězdy půlnocí čeká svatební veselí květů.
Mdlé ruce zajatých, v radosti zdvižené, zatřásly mříží,
nejhlubší vítr zdvih& naděje, letnice země a duchů se blíží.
Nakloň se k růžím! Ať úsměv, motýl vyššího jara, s nich sletí,
vyplašen dotknutím světla z tvých zraků, a na rty usedne ti!
Hle, cestou v obilí skrytou, v tajemném zachvění celého kraje,
žnec neviděn kráčí, však po klasech lesk jeho ocele hraje...
ZEM?
Srpen/Otokar Březina
Svět rozkládá se za světem,
za hvězdou hvězda, když půlnoc se tmí,
a mezi nimi je jeden, krouží kolem bílého slunce,
a let jeho hudbou tajemné radosti hřmí,
a duše těch, kteří nejvíce trpěli,
do něho vejíti smí.
Sta bratří řeklo: Známe tajemství jeho,
mrtví v něm vstávají ze sna, živí v něm zmírají snem;
milenci řekli: Přílišnou září oslepí zraky
a čas jako vůně neznámých květů každého usmrtí v něm;
a ti, kteří dovedli vidět tisíciletí,
s úsměvem ptají se: Zem?